Kluci nepláčou, nebo tohle rčení už neplatí? A platí pravý opak, který bych odborně nazvala „Vladkův syndrom“? K tomuto zamyšlení mě přivádí velmi emotivní diskuze během soutěže Česko hledá SuperStar III a hlavně spousty reakcí (tedy spíše ty záporné) po vítězství Zbyňka Drdy.

 

Abych zamezila dalším diskuzím na téma, že psycholog má být nestranný, rovnou znovu opakuji: To, že jsem psycholog, mi umožňuje vidět některé věci jinak a hlouběji než běžný divák a také dopředu odhadnout chování a jednání určitých typů lidí. V těchto článcích nepíšu psychologické posudky, ale pouze své názory, podložené samozřejmě i profesionální zkušeností. Ale píšu také jako člověk, který má své favority, protože ho jako lidé (zpěv hodnotit odborně nemohu) zaujali. A že je to v této soutěži právě Zbyněk Drda, tím se od začátku netajím. Vzhledem k tomu, že je dobojováno, nemohu už nic ovlivnit, a proto chci ještě přidat pár postřehů.

 

 

To, co jsem psala v úvodu, bych teď ráda vysvětlila. Vzpomeňte si, zvláště vy možná o trochu dříve narození, kdo byl prototypem literárního i filmového mužského hrdiny. Byl to člověk, který dokázal za všech okolností udržet chladnou hlavu i pevnou ruku, nic ho nerozházelo, a své city projevoval střídmě a pouze když šlo o něco velmi závažného. A i v těchto situacích to byl spíš náznak – pohled, gesto. Typických příkladů by se našlo bezpočet, namátkou bych jmenovala hrdiny filmu Tenkrát na západě. Zkuste si na ně vzpomenout (ne náhodou já sama používám hlavní motiv z tohoto film jako mobilní melodii pro člověka, který pro mě svým způsobem hrdinou je). Prostě znakem mužnosti a hrdinství bývalo nedávat najevo strach ani radost, bolest či zklamání.

 

 

Ale doba se změnila a na jednu stranu je dobré, že emotivní prožívání situací není pro muže ostudou, ale něčím normálním. Jenže díky stále emotivně vypjatějším formám zábavy, zvláště televizních reality show, dochází k opaku – kdo veřejně emoce neprožívá, je studený, nevýrazný – prostě nepatrně mrtvý. Neříká vám to něco? Ano, Vladko a jeho prožívání vítězství ve VyVolených 1 nasadili vysokou laťku a ve srovnání s ním budou nepatrně mrtví všichni. Ale právě případ Zbyňka Drdy je důkazem, jak se lidské vnímání emocí mění. Protože jsme si zvykli na velká gesta, slzy, objímání, nejsme schopni vidět drobné záblesky radosti, slzy v očích, klidnou radost či smutek. Všechno musíme mít hlasité, barevné, pohyblivé. Jenže jak je vidět, platí to jen pro část z nás. Mnozí jsou schopni kromě prvního, rychlého a povrchního pohledu vnímat i to, co se skrývá pod povrchem a sem tam jen nepatrně probleskne. Ti, kteří se takto dívali na finalisty SuperStar, mohli vidět mnohem zajímavější osobnosti než ti, kteří sledovali pouze image a zpěv.

 

A mnozí takoví se stali skalními fanoušky zdánlivě nenápadného Zbyňka. Pro ně byl totiž nápadný, zapamatovatelný a živý. A tady bych se zastala stále odsuzovaných pubertálních fanynek. Je totiž známým faktem, že v pubertě je člověk mnohem vnímavější a citlivější než v jiných životních obdobích, a to se vztahuje i na volbu idolu. Nemylte se, není to jen roztomilý zjev. Je to právě to tolik diskutované Zbyňkovo charisma, které z něj vyzařuje, ale jen někteří ho vnímají. I udivená Ilona Csáková přiznala, že to tak bude, i když její favorit byl David Spilka. Charisma, tvořené směsí nenápadnosti a vnitřní síly, vyrovnanosti a citlivosti. Ano, to je, jak jsem již několikrát psala, vlastností těchto lidí, jak je vidí typologie zvaná Struktogramm. Od první chvíle, kdy jsem Zbyňka viděla, jsem poznala jeho typ osobnosti a byla zvědavá, jak se popere se vstupní branou do šoubyznysu. Překonal mé očekávání a potěšil svou bojovností, protože ač jsem mu fandila, trochu jsem nevěřila, že se mezi tolika navenek výraznějšími osobnostmi dostane až na samotný vrchol. A kdybyste se mě v září zeptali, jak by Zbyněk prožíval případné vítězství, popsala bych vám to, co jste v neděli večer mohli vidět.

 

Jenže - každý viděl něco jiného. Někdo trochu víc než nepatrně mrtvého, netečného člověka, který se ani neumí pořádně radovat. A jiný šťastného kluka se slzami v očích, kterému se splnil sen, v který si ani netroufal věřit. Kterého Zbyňka jste viděli vy? Není totiž důležité, aby člověk emoce ukazoval, ale aby je uměl vzbuzovat. A není nutné, aby zpěvák plakal, ale aby svým uměním donutil plakat jiné. Jsem přesvědčena, že nová česká SuperStar tento dar má.